Můj vztah k obecně japonským vozům začal, už v pubertě. Nicméně díky mým, dobrým kamarádům Tomášovi a Petrovi, kteří mi ukázali, jak ty auta fungují, co se s nimi dá dělat, jak reagují na hraně, fungují podvozkově, jsem se dostal k Hondám. Auto jsem pořídil v roce 2015 v dubnu, byl jsem pro něj v Polsku v Sosnowieci. Dlouho se mi Integra Type R líbila (hondy jsem vlastnil i předtím, např. 5g civic VTi kdie jsem posléze měl swap na motor právě z Integry, tudíž mi to nebylo cizí), ale samozřejmě bylo v merku více aut. Koukal jsem i po rx-7, evo 8, které byly jednou tak drahé (v tu dobu se daly obě auta pořídit i pod 400tis). Vzhledem k tomu, že jsem s autem chtěl sem tam závodit, tak mi nejméně nákladné na udržení v provozu, přišla právě Integra. Pamatuji si, kdy mě kamarád z Hradce svezl ve svoji Integře a já z toho byl úplně odvařený, jak to auto funguje, pro někoho na “nudnou“ předokolku. Projev N/A 1.8 DOHC VTEC (legendárním „VTEC kicking yo“) motoru o sériovém výkonu 190hp/178nm, načež jeho měla nějakých 210hp/195nm (klasické bolt-on úpravy, včetně samozřejmého naladění na brzdě), redline v 9000ot/min bylo něco, co jsem si fakt zamiloval a to při váze 1090kg, což je už celkem slušná váha. Už ze série měla Integra DC2 Type R LSD samosvorný diferenciál, kratší převod a slušně poskládanou převodku (která se i tak upravovala na ještě kratší 4 a 5 převodý stupeň a to kolečkama z VTI převodovky, aby na sebe rychlosti navazovaly lépe a a rychlosti padaly do spektra otáček, kde výkon nejvíc stoupá). V tu chvíli jsem věděl, že si Integru pořídím. Bylo to hravé, agresivní, dávkováním brzd, chováním podvozku, projevem motoru a „posezem“ skvělé, řidičské auto.
To soužití s autem bylo za mě neuvěřitelné, cítíte v něm naprosto všechno a to si myslím, že je dost důležité pro řidiče. Ne nadarmo se jí dodnes říká „nejlepší předokolka všech dob“ a hlavně jich tu u nás v ČR nebylo tolik (a stále jich je méně a méně), tudíž to bylo za mě i neokoukané.
Pokud by měl někdo zájem sledovat nějaké fotky ze závodů a onboard videa, máme společný IG a YT pod názvem „enjoytheride_cz“.
Základem je určitě nebouraný kus, servisní knížka a počet kilometrů, aby jsi věděl, co má motor za sebou. Skoro každá „b-series“ Honda si brala olej, když jsi tomu topil pod kotlem, takže určitě, aby to nebyla „olejnička“. Tudíž, pokud to byl někdo, kdo tomu topil (což Integru si nekoupíš úplně, aby jsi ji sem tam nenaložil), tak výměna oleje aspoň každých 3000km. Dále pak určitě převodovka a 2, 3 synchron, aby neškrtaly a přesuvníky byly ok (často se měnily za dvojité, či karbonové). Zadní lemy/podběhy auta, jestli nejsou chycené, přeci jenom je to už starší ročník auta, tak aby tam nebyla rez, to samé prahy, podlaha. Určitě bych při koupi preferoval verzi s červenýma Recaro SR3 sedačkama, často vidím inzeráty, kde jsou nějaké obyčejné a to samé volant, tam bych preferoval originál MOMO srs s červeným znakem a airbagem.
Technické specifikace jsem tak nějak lehce zmínil na začátku, co se týkají sériového vozu. Moje auto je stavba, kdy jsme swapnuli „k-series“ k24 motor a stock motor vyhnali na nějaké, jeho maximum jenom „bolt-on“ úpravami. Níže vypíšu celý setup. Těm, co mi s tím pomohli jsem nesmírně vděčný, sám bych se do toho asi tenkrát nepustil, dnes už ano (oni ví).
V plánu mám další úpravy do budoucna a to koupit další k24a motor, dát na něj hlavu z k20, udělat větší vrtání a udělat z toho 2.5l s vyšší kompresí a výkonem přes 300hp+/300nm+ a opět N/A (atmosférické motory mi více přirostly k srdci). To vše bude v jiné, vyrámované kastli.
Co se mého, aktuálního setupu týče, tak tady nebudu psát a vychvalovat auto do nebes a říkat, jak je nejrychlejší na světě, ale já jsem s ním momentálně spokojený. Auto je rychlé, funkční, dokáže potrápit spousty výkonnějších vozů na okruhu, či okresce (na okresku, to už samozřejmě moc není v dnešní době) a stále se s ním můžu posouvat na nějaký pomyslný limit, který je ještě určitě daleko v mých rukách daleko.
Tuto sézónu jsem byl na pár závodech, které se jezdí formou „time attack“ od společnosti Trackmasters, kde jsem se první dva závody trápil s nastavením podvozku a neklidným zadkem. To mám nyní vyřešené, auto je poslušné, kam zatočím tam jede a dá se celkem dobře předvídat, nebo smysk ukočírovat.
Servisní kniha bude již v mém případě irelevantní, jelikož byla do 190tis km, na 200tis km se začaly dělat pokusy s motorem, od převrtání na 2.0l původního motoru, až po současný K24 swap. Kastle má nyní 210tis cca.
Z debat často slýchávám, že petrolheadi jsou vlastně pozérští hipstři. My jsme opačného názoru. Správný Autíčkář bude rád řídit cokoli. Jak to máte Vy?
Přidej si nás na sociální sítě a vytvoř si vlastní článek o autě. Návod zde.
Na veškerý obsah se vztahují autorské práva. Jakékoliv použití bez předešlého souhlasu je považováno za trestný čin.
