Než se do toho pustíme, pojďme si něco ujasnit. Tento článek je psaný ze srandy, s nadsázkou, ironií a pořádnou dávkou satiry. A hlavně — je mi úplně jedno, co si kdo myslí. Projel jsem tolik aut, že mám vlastní názor, a tohle je on. Pokud se někdo cítí pohoršen, ať si to nechá na debatu se svými pseudo‑odborníky.
Tenhle text je v podstatě moje reakce na první vlny názorů a ten humbuk okolo, který mě upřímně pobavil. Máme rádi auta, ale společnost je v určitých věcech až fascinovaně předvídatelná.
Lidská nátura je totiž nastavená tak, že cokoli nového nebo jiného automaticky budí odpor. Jako stádo, které je zvyklé chodit po jedné vyšlapané cestě a při každé odbočce začne nervózně bečet. Trvá nám strašně dlouho, než si na nové věci zvykneme, než je vůbec zkusíme pochopit, natož přijmout.
Místo abychom si udělali vlastní úsudek, raději se držíme kolektivní jistoty, i když je to jen prázdná póza. Já jsem se rozhodl jít proti tomuhle proudu a popsat věci tak, jak je vidím já – bez filtru a bez čekání na to, až si na to „zvykne“ zbytek světa. Článek bude samozřejmě s přibývajícími kilometry dostávat revize, jak se budeme s autem dál sžívat.
Jedeme dál.
Je to tady. Konečně jsem se posunul a pořídil něco nového. Bylo načase prodat veškerý starý pojezd, protože jsem očekával cenové dno u E9x. F‑kovou řadu jsem úplně přeskočil. Ne proto, že by byla špatná — je samozřejmě lepší než E‑čková — ale nedávalo mi to smysl. Kupovat ojeté Mko, když cenový rozdíl už není tak dramatický? Ano, M2 Competition je nejhravější emko vůbec, ale…
Volba byla tedy naprosto jasná. Je to evoluce končící doufejme u 911. A teď trochu vážněji, a nebo vlastně proč? Když je všude tolik hates a odborníků? Je nefér psát to takovým stylem u auta katalogově za dvojku plus. Příště to už to bude seriózní psaní, fakt. Je mi jedno, jestli je auto nové staré, musí být prostě dobré a tak to beru.
Od vrstevníků poslouchám stejné nekonečné kňourání o tom, jak „nová auta už nejsou zábavná“, jak „dřív měly duši“ a jak „všechno je teď těžké, sterilně moderní a špatně zpracované“. Jak ten displej je tam hrozný, analogové budíky by tam byly lepší „Blá, Blá, Blá a? Tak tam asi v 21. století bude rafička z kukaček. Hlavně si kup každý rok nový Iphone, ty vořechu…
A tyhle moudra většinou přichází od lidí, kteří mají s moderními auty zkušenosti zhruba jako já s baletem. Nebo natáčí recenze ve stylu staršího režimu, často z dotací. Nejlepší je tedy dělat si názor z pasivního sledování na gauči, Instagramu, prostě socek a posloucháním pár expertů ze skupiny tomahawků.
Nejlepší jsou imaginární znalci. „Kámoš mi to půjčil a vůbec mě to nenadchlo.“ Jasně. Tvoji kámoši, co si jezdí pro energy drink na molku a protáčí jedno kolo při odbočování. Tam si takhle zafelí mezi místníma a pokračujou dál 130tkou kolem sconta. Ach jo – toto není humor. Lidi prostě mají rádi to co mají doma, nebo si myslí, že udělají dojem chytrými argumenty
Jenže tenhle rituál je starý jak automobily samotné. Každý nový model projde stejným kolečkem:
Ohrané, že?
Speciálně M2 G87 je přesně ten případ auta, které na fotce vypadá jako rozbíječka ze stavebnice, ale naživo dává větší smysl:
Na displeji telefonu to neproleze. Naživo to celé skoro zapadne. Jo – mohlo by to být lepší…
Tak ta je vysloveně skandální. BMW totiž mělo tu drzost nacpat do nejmenšího Mka motor, pohon, převodovku, podvozek i brzdy přímo z M3/M4. Ano, tu špičkovou techniku plnou high-end materiálů a řešení inspirovaných motorsportem. Všechno pečlivě vyvíjené a laděné roky po celém světě… A co je nejhorší? Prototypy M2 najely tisíce kilometrů na Nordschleife, kde má BMW M vlastní vývojové centrum. Divize M byla mezi prvními automobilkami, které tam testovaly sériová auta. Ale samozřejmě — internet vždy ví líp, nebo vlastně i Franta za volantem.
S každou generací jsou auta:
Ale komu by se to hodilo do vyprávění? Uvidíme jak to půjde dál. Mohlo by se to celé zvrtnout, kdyby další řada nebyla jen spalovací.
Ano — některé materiály a OPF nejsou ideální. Ale to není vina automobilek. Je to podpis Evropské komise, která si myslí, že emoce lze zapsat do Excelu. Nebo, že recyklované plasty vyřeší snad i situaci v Bangladéži. Nejlepší je vypnout si jaderné elektrárny a zatopit na uhlí v okolních státech, aby nebyl blackout. Už aby byla malá doba ledová pryč. Prý se v Česku pěstovaly fíky…
Dnes je M2 G87 „nejdiskutovanější Mko“. Na srazu je jich co do počtu nových aut nejvíce. Za pár let to bude „ta poslední pravá M2“, sběratelský klenot a posvátná krabička emocí. A nový model, který přijde? Ten bude samozřejmě „bez duše“. Stejně jako tenhle.
Řešení:
A výška? Vysoké jak nadmutá koza. Mezi kolo a blatník dáš pěst. Myslím, že to má něco společného s předpisy, nájezdovým úhlem kvůli retardérům a ochraně chodců – děkujeme.
Když jsem si poprvé sedl do M2 G87, nastal ten zvláštní moment, kdy si člověk říká: „Tak kde je ta tragédie, o které všichni mluví?“ Protože jestli jsem měl po všech těch online apokalyptických proroctvích očekávat nějaké emocionální prázdno, sterilní jízdu a celkový úpadek civilizace, tak se nic z toho nedostavilo.
Ve skutečnosti mi pak bylo líto některých profesionálních moderátorů, protože jsem si uvědomil, že jsem s názorem dál — že prostě hodnotí něco, u čeho nevidí pozadí, nebo s čím neumí zacházet. To jsou přesně ty důvody, proč o tom někteří mluví tak, jak mluví. Většina z nich už dokonce změnila postoj s přibývající oblibou a píšou, že po faceliftu už je to „v pořádku“. Myslím, že až někdo bude číst tento článek za pár let, vůbec nepochopí určité postoje. No co, je to novinka a píše se rok 25/26.
Žádná sterilita, žádné emocionální prázdno, žádný konec automobilové civilizace.
První metry ukážou, že to auto má charakteru víc než dost — ale ne toho ze socek, nýbrž toho fyzického. Takového, který tě praští do zad, když se opřeš do plynu, ale pohodlněji — moderněji.
Na jednu stranu Hyundai, na druhou odkazy na staré BMW.
Zvenku hrany a blatníky z osmdesátek. Uvnitř moderní technologie, která ti říká:
„Tak co? Umíš to? Nebo se jen tváříš jako odborník, co rád hraje na playstu?“ Pravda je taková, že tohle auto tuhle otázku vlastně úplně maže. Ono to totiž umí jednu věc naprosto mistrovsky – jet pekelně rychle, i když za volantem zrovna nesedí nejostřejší tužka v penále.
Dostali jsme se do bodu, kdy technologie v autech fungují jako takový digitální „Exoskelet“. Je to chirurgicky přesná zbraň, kterou prostě odpálíte a ona si ten cíl najde víceméně sama. Zatímco dřív jste museli auto „přeprat“ a každá chyba smrděla průšvihem, dneska vám tyhle moderní mašiny dávají falešný pocit, že jste druhá inkarnace Ayrtona Senny, i když máte problém trefit i parkovací místo před supermarketem.
Je to fascinující a trochu děsivé zároveň. Ta lehkost, se kterou to auto žehlí vaše chyby a posílá vás do rychlostí, kde už fyzika začíná pomalu sepisovat závěť, je přesně to, co ty „staré školy“ tak dráždí. Ale ruku na srdce – právě tohle je ta nová realita, na kterou si to naše konzervativní stádo tak těžko zvyká.
Jenže pak přijde ten moment. Moment, kdy tě přestane bavit nechat se vodit za ručičku a rozhodneš se ty digitální chůvy poslat na pauzu. Vypneš všechno. V tu ránu se ta uhlazená, „playstationová“ dokonalost rozplyne jako pára nad hrncem. Ta inteligentní naváděná střela najednou vyžaduje, abys u toho kormidla skutečně stál ty. A teď se začnu opakovat..
Teprve když do toho začneš pořádně šlapat a jedeš fakt hranu, začne se dít ta pravá magie. Auto ti přestane filtrovat realitu a začne k tobě mluvit – syrově a bez servítek. Emoce se nedostaví při kochání se krajinou, ty se dostaví vteřinu poté, co zjistíš, že ta fyzika, kterou to auto doteď tak úspěšně popíralo, pořád existuje a právě tě drží pod krkem.
Najednou to není o tom, jak moc je chytrý software v řídící jednotce, ale o tom, jak moc máš velký koule ty. Řídit tohle v automatickém režimu je asi tak vzrušující jako sledovat schnutí barvy na zdi.
V tu chvíli se ukáže, jestli je to auto jen drahý gadget, nebo stroj s duší. A věřte mi, že když se tyhle dvě věci – tvoje odvaha a jeho mechanický limit – potkají v té správné rychlosti, je to ten nejlepší lék na to naše „stádovité“ vnímání světa. Je to čistý, neředěný adrenalin, který ti žádný simulátor nedá.
Jaká konkurence?
Cokoliv, co jede, zatáčí a brzdí líp jako M2 G87
Za tyhle peníze prostě není alternativa.
Z debat často slýchávám, že petrolheadi jsou vlastně pozérští hipstři. My jsme opačného názoru. Správný Autíčkář bude rád řídit cokoli. Jak to máte Vy?
Přidej si nás na sociální sítě a vytvoř si vlastní článek o autě. Návod zde.
Na veškerý obsah se vztahují autorské práva. Jakékoliv použití bez předešlého souhlasu je považováno za trestný čin.
