Už od doby kdy BMW představilo BMW M2 F87 jsem se do designu a celkové charakteristiky auta zamiloval. Věděl jsem, že jednou M2 potřebuju. Po spoustě hodin strávených čtením článků a sledováním videí o BMW M2 jsem věděl, že je to další sen, který si chci splnit.
Po prodeji předchozí 335i začalo shánění vhodného nástupce. V tom co chci jsem měl v podstatě jasno. Musela to být BMW M2 s motorem N55 (ne competition) a s manuální převodovkou, ideálně v modré nebo bílé barvě, jelikož se mi ostatní dostupné barvy nelíbí tolik, a nájezd ideálně do 100 tisíc km s cenou okolo 900 tisíc. Už jen rozhodnutím, že chci manuál se výběr opravdu zúžil.
Po dlouhém vybírání a rozhodování jsme se rozhodli jet podívat na tuto bílou BMW M2, která na bazaru už nějakou dobu byla a nájezd byl 38 tisíc km. S takovým nájezdem a takovou cenou tam bude určitě háček a ten byl v tom, že se jedná o dovoz z USA po měnší bouračce (převážně plechy a nárazníky). Po kontrole auta na zvedáku bylo jasné, že zespod auto vypadá jako nové, vše naprosto čisté. Testovací jízda také dopadla podle očekávání, kdy se auto chovalo přesně tak jak má.
Přišel čas na přemýšlení. Rozhodnutí nakonec bylo jasné a jeli jsme 300 km znovu, ale tentokrát už pojedu s M2 zpět. Po celém dni za volantem jsem dosáhl spotřeby na dálnici 7 l/100 km. Takovou spotřebu už jsem na palubním počítači nikdy neviděl. Další z autíčkářských snů splněn.
Auto jsem již pořídil na zlatých kolech BBS r18 s rozměry pneu 265/35/18. Snížené sportovní pružiny H&R dodávají autu tu správnou výšku. Na nájezd 39 tisíc km auto vypadá snad opravdu všude, vše čisté jak nové a nezničené. Jednou z mála výhod je balíček karbonových M Performance doplňků, jako jsou nástavce prahů, přední splittery, zadní odtrhovka a zadní difuzor. Zároveň doplněno o M performance volant se „zploštělým“ spodkem a s alkantarou. Downpipe , který dodává mnohem hezčí zvuk a projev samozřejmě nesmí chybět. Zadní stavitelná ramena a již udělané charge pipes, které velice často praskají. Další důležitý upgrade jsou pancéřované hadice s kotoučema a deskama od EBC.
Motor N55B30T0 je v podstatě spolehlivý a není příliš drahý na servis. Je přeplňovaný pomocí jednoho twinscroll turbodmychadla, se kterým mohou být potíže, ale to spíše v mnohem vyšších nájezdech. Největší problém bývá s již zmíněnými charge pipes, které jsou originálně plastové a nevydrží vysoké nájezdy (tak do 100 tisíc km praskají). Kvalitních výrobců, kteří dělají hliníkové náhrady je dnes již spousta. Důležité je aby motor nežral olej a také je dobré dodržet nižší servisní intervaly na výměny olejů a to nejen u motoru, ale také u převodovky (manuál i DCT) a také v diferenciálu. Pro co nejdelší životnost všech těchto komponent je důležité všechny kapaliny zahřát než začnu na auto tlačit, ale to by se mělo dodržovat u každého spalovacího auta.
Jinak je vlastně jedno pro jakou specifikaci M2 se rozhodnete, všechny bývají spolehlivé a u převodovky DCT se také není čeho bát. Záleží na Vás jestli chcete řadit sami nebo to necháte na velmi dobrém automatu.
Motor
Podvozek a brzdy
Accessories
Auto vlastním již více jak půl roku a vím, že jsem vybral správně. Pro verze s manuální převodovkou si auto samo přidává plyn při podřazování v režimech komfort/sport/sport+. V režimu DTC off už je vše na vás a auto vám do řízení již nezasahuje. Pro důkladnější recenzi bych se podíval na YT na test od MM automotive. Vše je tam perfektně vysvětleno a také Vám může pomoc k „přemluvení“ drahé polovičky, že takové auto potřebujete.
Pneumatiky o rozměrech 265/35 jak vpředu, tak vzadu považuji za výhodu. Předek tak krásně drží a vzadu je tam i zábava. Vpředu i vzadu zůstali semislick pneumatiky po předchozím majiteli, ovšem ty zadní už byli na cestě do kontejneru. Zadní pneumatiky se koupily nové téměř hned po koupi, volba padla na osvědčené Continental SportContact 7. Osmnáci palcová kola jsou nemalou výhodou v ceně pneumatik a zároveň snížením neodpružené hmotnosti. Ovšem vůči brzdám už je to dost těsné.
Velký nezvyk byl hned po prvním zabrždění, kdy kvůli pancéřovým hadicím musíte být na brzdový pedál mnohem citlivější než u ostatních BMW. Brzdný výkon soustavy EBC je velmi dobrý a i po větší zátěži nějak výrazně nevadnou.
Seriový podvozek se sportovníma pružinama je dost tuhý a jezdit po dírách není příliš pohodlné ani tiché, ale o tom tohle auto přeci jen neni. Jinak funguje na různých typech povrchu velice dobře a předvídatelně. Dobrá úprava do budoucna je rozhodně stavitelné horní uložení díky čemuž se můžou nastavit vyšší odklony, což je hlavně při jízdě na okruhu velká výhoda.
Motor není vůbec slabý a vůbec nevadí, že název nezačíná písmenem „S“. Je dostatečně výkonný a velmi dobře nalazený už od výrobce. S teplotou provozních kapalin jsem neměl nikdy problém, díky promyšlenému chlazení. Zvuk motoru se sériovým výfukem doplněný o aftermarket downpipe je skvělý a asi jen tak neomrzí. Po zařazení nebo odlevení od plynu si příjemně zabublá a je tak velice zábavné, především s manuálí převodovkou.
Motor se dá také relativně jednoduše naladit na vyšší výkon než je seriových 380 koní. V podstatě pomocí softwaru a v ideálním případě také downpipe.
První větší výlet byl až v létě kdy jsme navštívili Jeseníky. Okresky v Jeseníkách mě naprosto vyrazili dech, protože jsou asi jedny z nejzajímavějších v ČR. Krásné přehledné a široké zatáčky a silnice, které jednoduše rovně nevedou, ale je zde velké množství zatáček. Tady jsme se poprvé pořádně sladili a na červeno horském sedle se také pořádně projeli. Za zmínku, ale stojí i ostatní okresky okolo, kde je kolikrát i minimální provoz a povrch naprosto perfektní.
Další bylo spousta automobilocých akcí jako například SpeedFestival, kde jsme se zůčastnili picnic race. Dále také Reiny’s Meet, což je přátelský sraz vozů BMW. Zároveň proběhlo hodně projetých okresek, především na severu Čech.
Uzavření roku už bylo mnohem zajímavější, na podzim to byl trackday na Autodromu v Mostě, kde se teprve ukázali schopnosti auta a i přes větší provoz se dalo alespoň trochu svézt. A na zimu se jel trackday na autodromu Sosnové, kde byla možnost powerslidů a tam bylo možné konečně pořádně vyzkoušet auto za limitem přilnavosti.
Z debat často slýchávám, že petrolheadi jsou vlastně pozérští hipstři. My jsme opačného názoru. Správný Autíčkář bude rád řídit cokoli. Jak to máte Vy?
Přidej si nás na sociální sítě a vytvoř si vlastní článek o autě. Návod zde.
Na veškerý obsah se vztahují autorské práva. Jakékoliv použití bez předešlého souhlasu je považováno za trestný čin.
